Z historie tenisu v Bažantnici

Bělohradský tenis stojí na antuce, rašelině a na lidech, kteří zcela propadli tomuto sportu, zavanému též "bílý" či "královský". Tenis

v Bažantnici vždy byl a dodnes je sportem číslo jedna, byť už dávno není bílým, natož královským. Je barevným a bělohradským...

Jelikož Bažantnice byla na přelomu 19. a 20. století pro veřejnost uzavřena, lze jen těžko určit zřízení prvního tenisového kurtu. Hovoří se o letech 1890 až 1900, ale pan František Kučera uvádí ve vzpomínkách na svá učňovská léta v Pižlově obchodě, že kolem roku 1904 byl v Bažantnici tenisový kurt. Stál v prostoru dnešní "čtyřky" a postavil ho tehdejší majitel bělohradského velkostatku. Tenis byl tehdy záležitostí ryze společenskou a velmi málo sportovní. Na dvorci hrála rodina majitele a zvaní hosté z řad lázeňských návštěvníků a bělohradské smetánky.

Rozvoj tenisu nastává až po roce 1918, kdy se okruh hráčů bílého sportu rozšiřuje a ve sportovním klubu - SK Lázně Bělohrad (založen 1922) - dochází k vytvoření tenisové sekce. 18. dubna 1925 se koná ustavující schůze a je zvolen první výbor v tomto složení: B. Merveldt - čestný předseda, K. Schwangmeier - předseda, B. Kotyk - místopředseda, K. Lederer - pokladník a K. Hejzlar - jednatel.

28. června 1925 se hraje první utkání s Jičínem, s výsledkem 2:6. Začaly se pořádat turnaje, rozehrály první soutěže. Dle výkonnosti byly kluby severovýchodních Čech rozděleny do dvou tříd. Bělohradští tehdy střídavě hráli v první a druhé třídě. Dvorce v Bažantnici byly velmi oblíbené, většina zápasů se hrála zde, málokdy se jezdilo na kurty soupeře. Do Bělohradu přijížděli tenisté a tenistky z Trutnova, Liberce, Dvora Králové, Hradce Králové, Náchoda, Vrchlabí, Jilemnice, Lomnice, Jičína, Nového Bydžova, Chlumce i Poděbrad.

A pochopitelně i z Prahy. Ve třicátých letech přijel do Bělohradu téměř kompletní tým AC Sparty: František Lorenc, bří Hartmanové, dr. Glücklich, slavný hokejista a tenista Josef Maleček, fotbalista evropské třídy Káďa-Pešek, král komiků Vlasta Burian a především legendární Karek Koželuh, profesionální mistr světa.

Koželuh by z jedenácti dětí a poprvé hrál v Bažantnici 6. srpna 1925, Hrál denně na dvorci č. 4. To byla pro zájemce o tenis škola k nezaplacení. Díváním na mistra se tenista naučí víc než vlastní špatnou hrou. Karek Koželuh byl navíc borcem k neutahání. Vystřídal pět propocených protihráčů a sám teprve sundával svetr... Jedině Pepa Maleček mu vydržel vzdorovat celou hodinu. Koželuhovy balóny "chodily" přesně na lajny. Jeho návštěvy se v dalších letech opakovaly a vždy se jednalo o obrovský svátek tenisu. Karel Koželuch zahynul při automobilové nehodě v Klánovicích u Prahy ve věku 55 let.

V roce 1927 se stává předsedou tenisové sekce Karel Lederer, místopředsedou Jan Synek, pokladníkem MUDr. František Lelek a jednatelem MUDr. Josef Janeček. S novými lidmi přišel i nový duch. Tenis se demokratizuje, jsou získáváni další zájemci a sekce čítá 39 členů. Hrají se utkání s Novou Pakou 9:7, s Chlumcem 7:6. se Dvorem Králové 2:13 a s Městcem Králové 7:2.

Od roku 1928 je předsedou MUDr. František Lelek, jednatelem Růžena Vinčálková a pokladníkem František Kučera.

5. července 1929 jsou slavnostním okrskovým turnajem otevřeny nové dvorce, v místě dnešních volejbalových. V turnaji vítězí dr. Miloš Gruss a Hana Drašnerová. Dr. Kraus, který obsadil druhé místo, věnuje svoji cenu klubu, aby o ní uspořádal turnaj juniorů. V něm vítězí František Černoch a Slávka Mohrová. Počet členů dosahuje čísla 59, což je nejvíce v celé severovýchodní župě.

Vedle sportovců začali s tenisem - možná vlivem magického půvabu parku Bažantnice - i vyložení nesportovci. Jmenujme alespoň spisovatele Emila Vachka, Františka Langra, režiséra K. H. Hilara, jeho manželku herečku Zdeňku Baldovou, houslitku Ervínu Brokešovou. Autor detektivek Emil Vachek říkával: "Bělohrad žije tenisem, bez něhož by byl ničím!" Tochu nadnesené. Nicméně symbolické je to, že jedna z ulic u Bažantnice nese Vachkovo jméno.

Ona dvacátá a třicátá léta byla dobou nádherného tenisového rozmachu. Hrálo se od pěti hodin ráno až do tmy. Hráči se museli na druhý den zapisovat do záznamové knihy, jinak se na kurt nedostali. Jen prvních šest tenistů mělo rezervován trénink na "čtyřce". Nedělní odpolední hodiny při oblíbených promenádních koncertech byly přenechány význačným hostům.

Roku 1930 sešlo z plánované stavby klubovny. Nebyla povolena půjčka ve výši 50.000 Kč.

Hrál se první zápas německých klubů - Trutnov, Vrchlabí, Hostinné - proti severovýchodní župě. Ozdobený centr - čtyřka - a veliká státní vlajka zvyšovaly slavnostní náladu lázeňského parku.

Rozšíření čtyřky a úprava dřívějšího seníku, to byly stavební práce roku 1931. Kronika uvádí: Nikdo z nás nečekal, že ze spustlého šedého dřevěného seníku bude najednou vzhledná a vyhovující klubovna".

Od roku 1933 hrála tenisová sekce SK Lázně Bělohrad první třídu a každoročně pořádala mezinárodní turnaj.

V předválečném období se počet členů snížil na čtyřicet. Předsedou se stal PhMr. František Černoch, jednatelem Jiří Sehnal. Ještě v roce 1939 byl upořádán lázeňský turnaj za účasti 40 mužů a 15 žen.


ESA, SMEČE, KRAŤASY

Ping-pong

Kolega Merveldt podává 14. ledna 1927 na Valné hromadě tenisové sekce v Lázeňském hotelu návrh, aby se založil "Ping-pong kroužek". Bylo usneseno, že sekce bude též pěstovat ping-pong - stolní tenis. Merveldtův návrh je zajímavý tím, že byl podán dvě měsíce po založení Československé associace stolního tenisu                 (7. listopadu 1926). Takže můžeme opravit materiály, které hovoří o tom, že bělohradský stolní tenis začal až v roce 1954...

Čepice pro správce

Na dubnové členské schůzi roku 1927, opět v Lázeňském hotelu, navrhuje Jindřich Zejfart zakoupení čepice pro správce kurtů a sám na čepici dává pět korun. Schváleno. Zakoupením správcovské čepice je pověřen pokladník dr. František Lelek, Lázeňská třída čp. 60. Povšimněte si názvu "třída" a ne "ulice"!

Bílé kalhoty bez šlí

Jelikož se rozšířilo hraní tenisu v dlouhých různobarevných kalhotech se šlemi, doporučuje na výborové schůzi 21. června 1927 dr. Lelek, aby alespoň členové tenisové sekce nosili při hře bílé kalhoty bez šlí. Všemi hlasy bylo toto přijato a schůze ukončena o 23. hodině večerní.

Sběrači za kačku

Červnová výborová schůze v roce 1928 ukládá jednateli vystavit legitimace sběračům míčků: F. Paickrovi, J. Šeredovi, L. Hofmanovi (starší bratr Zdeňka), F. Vebrovi a K. Ponerovi. Sběračům odsouhlasena jednotná taxa: za jednu hodinu sbírání jedna koruna...

Vkrádá se anarchie

V zápise ze členské schůze roku 1926 je uvedeno:

"Do tenisové sekce se vrádá anarchie největšího rázu a to ze strany mladších členů. Nelze tento smutný jev mlčky přejít. Proto se rozvinula dosti prudká debata. Bylo by záhodno, aby všichni členové, hlavně ti mladší, raději pracovali v zájmu klubu a ne proti klubu!"

Kdybych vyrazil, tak jsem ho měl!

Na "trojce" se hrál pánský debl. Za místní Jirka Hoťa Lelek a Pepa Václavík. Jejich soupeřem jsou jičínští tenisté: Adámek-Vltavský. Pan Adámek, starší zkušený hráč, maličko při těle, s nenapodobitelnou klátivou, námořnickou chůzí. Mimochodem, jeho syn Vladimír patřil společně s Ivanem Lendlem k nejlpeším republikovým žákům a dorostencům.

Jirka Lelek zahrál na Adámkovu polovinu luxusní kraťas. Oba Jičínští vzadu na zadní čáře. Adámek vyrazil. Míček však pětkrát šestkrát dopadl na červenou antuku, než se k němu chudák Adámek klátivým poloběhem, polochůzí dostal.

Pan Adámek se obrátil na svého parťáka, doktora Vltavského a povídá:

"Rudo, kdybych včas vyrazil, tak jsem ho určitě měl!"

Naši, Jirka s Pepíkem, se mohli umlátit smíchem.